Fan Fictions

Zkoprněl jsem! V hlavě se mi zatmělo, srdce se zastavilo, přestal jsem dýchat, mozek přestal pracovat a já pocítil jeho rty na mých. Seděl jsem na tom gauči jako prkno a vůbec nespolupracoval. To se mu moc nelíbilo a dal to najevo nespokojeným mrčením. Zapletl mi jeho dlouhé prsty do vlasů a přitáhl mě blíže k sobě. Chtěl jsem protestovat, ale jakmile jsem pootevřel ústa a ucítil jsem jeho jazyk na mém, přestal jsem vnímat co je správné a co špatné a totálně jsem mu podlehnul. Cítil jsem, jak se usmál a na vteřinu otevřel oči. Bylo v nich vidět štěstí. Já jsem mé oči naopak zavřel a obmotal mé silné paže kolem jeho úzkých boků. Spokojeně vzdychl a vyhrnul mé tričko, které zanedlouho letělo do kouta obýváku. Začal ohmatávat mou hruď a já si jeho dotyky velice užíval. Dotknul jsem se lemu jeho trička a snažil se ho taktéž sundat. Odtáhl se ode mě, chytil mi dlaně a smutně se na mě podíval.

"Co se děje?" zeptal jsem se zmateně. Niall vypadal v rozpacích.

"Když já… Stydím se! Za své tělo." Trochu se zakoktal. Musel jsem se usmát.

Pohladil jsem ho po tváři. "Prosím tebe. Vždyť jsme se tolikrát viděli nazí. Neboj, mně se líbíš takový, jaký jsi." Povzbudivě jsem se usmál. Taky se usmál, trochu začervenal a nenasytně se vrhnul na mé rty. Povalil mě na záda a já mu konečně sundal to tričko. Kalhoty ihned následovali naše svršky a my zůstaly jen v boxerkách. Ve velice plných boxerkách, musím podotknout.

"Zlato, tady ne," podotknul Niall, když jsem mu zabloudil rukou k jeho kamarádovi. "Pojď, jdeme nahoru." Naštvaně jsem zavzdychal, čapnul ho za ruku a táhnul schody nahoru. Před jeho ložnicí jsem se opět přisál na jeho rty, on se jen zasmál nad mou nedočkavostí. Dveře jsem jedním kopnutím zavřel a Nialla shodil na postel. On se znovu rozesmál a já mu doslova zacpal pusu mým jazykem. Párkrát mě do něj kousnul, ale to mě víc a víc vzrušovalo. Cítil jsem jeho ruce na mých bocích, odkud se přesouvali k mému rozkroku, kde mě přes tenkou látku začal dráždit.

"Nech toho, jo?!" řekl jsem mírně podrážděně. On se jen ušklíbnul a jedním rychlým pohybem je stáhnul z mého těla. Zatlačil svýma drobnýma rukama do mých prsou a tím mě převrátil na záda. Následně se na mě vysápal a poté, co vytvořil dlouhou cestičku jazykem napříč celým mým tělem, se začal věnovat jen mému... ehm... spodku. Mě zachvátil ten nejkrásnější pocit na světě. Stačilo, aby párkrát zasunul celou mou délku do pusy a já se udělal. Nedělalo mu problém to spolknout, i když nemusel. Jakmile jsem to vydýchal, převalil jsem jeho pode mě.

"Ne Liame," odsunul mou hlavu od jeho rozkroku. "Já léčím tebe, ne ty mě. Dneska si užiješ jen ty." Jakmile to dopověděl, převrátil se na břicho a následně na všechny čtyři.

"Nialle, to já nezvládnu." Řekl jsem. Nedokázal bych se dívat na jeho slzy. Slzy bolesti, které bych sám zapříčinil.

"Ale já chci Liame. Prosím, prosím!!" naříkal nadrženě a začal se zadečkem otírat o mé nádobí. Chytil jsem ho za boky, zasypal ho polibky podél páteře, přiblížil se k jeho otvoru a následně do něj přirazil. Nemilosrdně, nadoraz. Bylo to mnohem lepší, než ho pomalu mučit. Čekal jsem pláč, skřeky, nadávky. Místo toho se dostavilo hekání a Niall sám začal přirážet proti mně. Přidal jsem tedy na tempu a jednou rukou pomáhal Niallovi k většímu požitku. Udělal se dřív než já, ale jen o pár sekund. Pořád ještě zaklenuti v sobě, jsme se svalili na postel.

"Miluju tě, Liame. Ta svatba je mi ukradená, musel jsem ti to říct!" Vyhrknul po tom, co jsme vydýchali něco úžasného, co se před chvílí událo. Více jsem se k němu přitisknul a on vydal dlouhý vzdych, vyvolaný našimi stále spojenými těly.

"I já tebe! Neboj, to se nějak poddá!" Prohlásil jsem a políbil ho do blonďatých, zpocených vlasů. Spokojeně se usmál a takhle jsem i usnuli.

*****

…Znovu jsem se usmál a motýlka si přivázal na krk. Rukou jsem si prohrábnul vlasy, upravil jsem kytičku, zastrčenou v kapsičce na saku, podíval se na sebe v zrcadle.

"Daddy, už je čas…" slyším jemný holčičí hlas konstatovat tu úžasnou skutečnost. Otočím se s širokým úsměvem na Danielle, obejmu jí a rychlým krokem postupuji do sálu, plného lidí. V zadních řadách vidím spousty Directioners, kteří chtěli ten úžasný den prožít s námi. V řadě před nimi jsou kamarádi. Rozeznávám Lou s malou Lux, která se svými rozkošnými šatečky vyniká v davu. Je tam také Simon a kluci z BTR, i Olly a Ed. Více vpředu vidím naše rodiny. Úplně v předních řadách jsou rodiče a kluci z kapely, kteří se tváří stejně spokojeně, jako já. Už jsem skoro u oltáře a stále rozšiřujícím se úsměvem se koukám do těch pomněnkových očí jedeno leprikána, který mi stačil učarovat za tak krátkou dobu. Klučina, o kterého se nebudu muset každou chvíli dělit…

"Yes, I do!"